Sojkárna – léta po té

V roce 2005 nám skončil čundr co by ‚Pánská dospělá jízda‘. Sendy dostal na krk nůž od své squaf, která mu řekla: čundr s pěti a půl letým klukem (Medveď) nebo NIC. Nabídl jsem, že zkusím prosadit, aby s námi jel i můj čtyři a půl letý klučík (Frankie) a že ‚bude sranda’… Samozřejmě se nám to, k mírnému zděšení manželek, povedlo a ‚sranda‘ byla už když jsme poprvé na záda hodili bágly. Můj měl asi 13 kilo, ale Sendy se prohnul pod nákladem asi 25 kil… Podctivě zabalené obývací stěny s hadry našich ratolestí jsme odtáhli až na Sojkárnu, kde jsme většinu věcí zabalili do igelitu a s potěšením zahrabali do listí… Pak už se nám celý čundr chodilo moc pěkně ;o) Na tento čundr s námi vyrazil i můj bráška Vejco. Celou ‚Pánskou dospělou jízdu s ratolestmi‘ jsme si opravdu nádherně užili a kluky mnohému naučili. Po příjezdu, když z nás byl ještě cítit dým ohně, se manželka ptala Frenkieho co pěkného na čundru zažil, jsem se pořádně hrdě nafoukl a očekával, jak se špunt rozhovoří o rozdělávání ohně, o spaní pod širákem, o zážitcích z brodění Kamenice nebo o překrásné přírodě. Málem jsem ve vteřině prasknul a pořádně se zakuckal, když z Frenkieho vypadlo takové dětsky nadšené:’Chlastali jsme tam čaj s rumem…‘ :o) :o) :o) :o) :o) Na pár okamžiků jsem měl stach, že to byl náš poslední čundr, ale jezdíme spolu ještě dnes, ale s námi už jiná sestava.